Komfort stal se novější dobou předmětem žádostí tak často pronášených, že nebude od místa zabývati se otázkou, co vlastně vše komfort znamená. Zejména jest přirozeno, táže-li se tak technik, od něhož vždy nalehavěji se žádají stavby a úpravy komfortní.

Tak i já jsem byl kdysi v rozpacích, chtěje k oné otázce sám sobě odpověděti; neb i anglický slovník přikládá slovu »komfort« mnoho významů, jež jsou technikovi málo praktickou pomůckou. Poučení o této věci shledal jsem býti tím snadnějším, ana literatura o ni, pokud mi známo, ještě nic nevykazuje.

Myslím tedy, že svým pp. kolegům se zavděčím, když s nimi sdělím závěry, ke kterým jsem o tomto předmětu dospěl, pokud spočívají na obecně platných, technicky logických základech, neboť jsou jiní všichni technikové nuceni pracovati v témže směru.

 

Komfort domu obývání v středních severních šířkách.

 

Jedenkaždý výrobek činnosti průmyslové lze sobě vzhledem k jednomu nebo k několika účelům mysliti v jakémsi stavu dokonalosti, jejž nazvu stavem ideálním. Tak např. můžeme osvětlovací účinek pokojové lampy sobě mysliti zvýšený až k jasnosti denního světla v celém prostoru pokoje.

Stalo se mi přesvědčením, že stupeň vhodnosti takového výrobku průmyslového k jeho účelu pouze tak lze zkoušeti, že se přirovná k jeho účinku ideálnímu nebo idealu všem nedostižitelnému. Porovná-li se několik věcí k jednomu účelu sloužících s jejich idealem, tož se najde, které vlastnosti jim scházejí, aby se vyrovnali idealu, a jaká dle toho relativní cena jedné vedle druhé přísluší.

Takto se může podstata věci, nebo to co s idealem společné má, správně pojmouti a posouditi od správného pak pojatí věcné podstaty, hledíc k praktickému účelu, až ke správné výrobě věci k témuž účelu, jest pouze malý krok.

Jest-li definice idealního pojmu jakési věci správná, lze ji snadněji dáti pravý vhodný tvar, ješto se pak při výrobě s jasnějším vědomím cíle pracuje, nežli v případu opačném, kde konečně věc ukáže se býti pochybenou.

V každém oboru lidské výroby platí bez odporu tatáž pravda.

Budiž mi ještě dopřáno zmíniti se o zásadě, jejíž správnosť se mi objevila v průběhu mé praktické činnosti, a která podstatně se přičiní k dobrému porozumění mého pojednání o komfortu v obydlích. Zásada tato zní: Rozdíl mezi theorií a praxí, mezi věděním a zkušeností v pochodu vzdělávacím technika záleží v tom, že inteligentní praktik snáze uhodí na pravou mezi, jak daleko lze při disposicích počítati na vzdělání lidí, kteří těchto disposicí užívají, a jakou měrou lze tyto disposice učiniti nezávislé na inteligenci a dobré vůli; dále, že takový praktik posoudí lépe nežli pouhý theoretik nebo začátečník, pokud lze při jeho disposicích očekávati jakési možné vzdělání obecenstva v jistém smyslu, nebo jinak řečeno, jak dalece smí dobu svoji předstihnouti, aniž tím uškodí praktickému úspěchu disposicí svých.

Odvolávaje se k zásadám právě vysloveným, přejdu ke stanovení idealního pojmu obydlí lidského.

Ideal obydlí lidského jest útulek proti všem materielním ze vnějška pochodícím škodlivým vlivům, kterýž nám však poskytuje dobrá působení pobytu na volném vzduchu, a podporuje dle stavu kultury, úplný fysický a částečně též intellektualní a mravní vývoj individua, jako též jeho činnosť v povolání, pomocí disposice, konstrukce a úpravy obydlí.

Správné-li toto pojatí věci, vykonává stavitel, jenž oboru svého s opravdovostí činným jest, povolání vskutku kulturní.

Může-li kdo tvrzení tomuto odporovati vůči velikým namáháním, jež se činí ve všech zemích vzdělaných, aby se utvořily dobré vzory domů dělnických, jimiž v dělníku má se vzbuditi láska k domácnosti, k životu rodinnému, a ochota k práci, a dělník udržeti k práci schopným.

Vynalezení dobrého typu dělnického domu jest zároveň hlavním prostředkem k rozluštění sociální otázky, kterak lze dělníka smířiti s jeho povoláním pracovním.

Poslední výstavy v Londýně a Paříži ukázaly nám, jakou důležitosť přikládají velká průmyslová místa řešení úlohy dobrého domu dělnického. Nepokládalť i císař Napoleon za malicherno zabývati se osobně touto otázkou.

Či není snaha, aby se vhodná vězení komůrková pro vazbu o samotě zbudovala, a tím trestanci mravně polepšili, dalším dokladem pro kulturní povolání stavitele, jenž taková vězení navrhuje?

Či nebyla cenná úloha týkající se disposice občanského obydlí – lépe řečeno domu rodinného - za poslední výstavy vídeňské, čímž se měly předejíti nevýhody nájemných kasáren pro život rodinný, opět důvodem ve prospěch předešlého tvrzení?

Ještě mnohé jiné důvody bylo by lze podati z dějin vývoje humanitárních ústavů, jako: domů pro nemocné, neduživé, choromyslné moderních pensionátů vychovávacích pro mládež, atd.

Jsou poměry klimatické, kde pojem existence nerozlučný jest od pojmu obydlí lidského, kde tedy bydleti také žíti znamená, kdežto jsou také jiné klimaty, kde oba tyto pojmy spolu ne tak úzce souvisí.

Jakožto příklad uvádím k případu prvnímu severní krajiny na zemi naší, a k druhému případu krajiny při rovníku, kde např.bušman jihovýchodní Afriky nemá žádné vlastní obydlí, ba ani stálé bydliště, tedy ani chýši ani stan jakýsi. Jest proto přirozeno, že idealní pojem obydlí lidského přijal na se velmi rozmanité formy, které ještě rozmanitějšími se staly požadavky, jež činily v průběhu tisíců let vzniklé, zaniklé a ještě trvající kultury.

Každý stupeň kultury nesl s sebou různá zaměstnání životní, názory o kráse a umění, jež podmiňovaly velmi četné odstíny v útvaru lidských obydlí. Jest pochopitelno, že v této rozmanitosti musí se jeviti zákon, jenž vedl lidi všech dob, pásem a stupňů kultury aby sobě často bez vzájemného působení ba sebe, zbudovali obydlí, a jim zvláštní tvary dali. Tento zákon jest zákon nutnosti. Nutnost vedla lidi předhistorické jako též nynější doby, vždy ke tvoření obydlí vůbec; zákon tento přikazoval lidem všech časů, aby svá obydlí tak zvláštním způsobem zbudovali, jak je ukazují věky a klimaty rozličné, a pouze ze stanoviska tohoto zákona, lze podniknouti posudek lidského obydlí, počínajíc od dob obyvatelů jeskyň až do naší doby.

Zákon nutnosti působil a bude působiti po všechny časy, jen pojem obydlí lidského se měnil, bera na se jiný tvar na každém stupni kultury a v klimatě každém, a musil též při jednom a témž stupni kultury změny podstoupiti, když povstala nová zaměstnání lidská;tak např., když velikorozsáhlé užití strojů v průmyslu nutilo ku shromáždění velikého počtu dělníků na jednotlivé místa, což za následek mělo, že založení celých měst dělnických a vytvoření vzorů dělnického domu objevilo se býti nutností.

Forma závěrků, která vyplývá ze zákona jasně vysloveného, jako jest svrchu uvedený, vzhledem k budoucímu tvaru lidského obydlí, jest vskutku podivuhodná.

Příkladně, vycházíme-li ze zákona nutnosti, jest klima v první řadě vzhledem ke tvaru obydlí rozhodujícím, pak obyčej a stupeň kultury bydlících. Kultura však podmiňuje jistá zaměstnání životní a poměry.

Položí-li se otázka: Jak bude vypadati ve velkých městech občanský dům k obývání v budoucnosti? Tož poskytnou v té příčině vodítka dvě nepopíratelné skutečnosti, totiž:

1. Žádost dobrého a pohodlného živobytí jest vrozena každému člověku, chudobnému i bohatému. V této snaze usilují o takové vytvoření poměrů, které je s tímto cílem sbližuje;

2. silnice změnily tvářnost celé země, ještě dříve nežli se stavěly železnice, které pak staly se příčinou nové řady změn dosud neukončené. Tyto změny vztahují se už také na města.

Vzhledem k 1. odstavci musí snaha, po přiměřeném blahobytu k tomu vésti, že lidé zámožní zbudují zvláštní domy rodinné, od paláce počínajíc až k nejjednoduššímu a nejnepatrnějšímu domku občanskému, dále že lidé chudí, poznavše v poslední době obrovské výkony associace, této v náruč se vrhnou, aby sobě dobrý byt zaopatřili. Chudší třídy budou proto spolu bydleti ve velikých domech nájemných, kde sobě zaopatří teplé jizby centrálním topením, vzájemnou pomocí společnou stravu, kde ve společných jídelnách jísti, ve společných prádelnách své prádlo čistiti mohou. Takto bude ji lze čistý byt zachovati a za malé útraty jakéhosi komfortu užívati, jako ku př. vojenská menáže opatřuje vojákovi lacinou a vydatnou stravu.

Společné hnací stroje promění dům v dílny mechanicky hnané, je-li toho potřebí, jako se už částečně v Americe stalo, a největší čásť členů rodiny může jíti po výdělku, aniž marně rozptýlí své síly jednotlivé v bytech.

Může se namítnouti, že pro zmíněné rodinné domy nebo samotné budou pozemky ve velkých městech příliš drahé.

K tomu odpovídá odstavec 2. Totiž ve velikém ruchu světovém, železnicemi provozovaném, zkrátí se vzdálenosti jednotlivých částí města a docílí se téhož účinku, jako kdyby vzdálená místa se sblížila.

Takto se nyní vyprošťují města z obmezující vazby svých starých hradeb čím dále úplněji; získají se nové pozemky, jež dovolují, aby se daly občanskému domu libovolná úprava a disposice.

Poněvadž v dobách pokročilé kultury nové zjevy rychle se střídají, bude se při domech vždy méně hleděti k dlouhému trvání – čehož sice litovati jest ale žádnou mocí lidskou změniti nelze – domy budou tedy lehce konstruovány; nebo pojmy o dobrém bytu rychle se budou měniti, a staré disposice brzy nedostačovati těmto novým pojmům.

Víme nyní, kterak bude v hlavních rysech vypadati příští dům k obývání a mohli bychom v souladu se zákonem nutnosti tento dům více dopodrobna vylíčiti, což prozatím však nebylo by ještě na místě.

Vizme jiný příklad. Jak musí býti zřízeno v budoucnosti obydlí hospodáře?

Dům takový bude rozhodně dle zásad mechanických disponován, pokud se týče s budovami pracovními a polohy pozemku vzdělávaného. Tak že tomu jest, vidíme z disposice všech hospodářsko -průmyslových závodů novější doby – cukrovarů a pivovarů – jež při dobrém řízení pouze tehdy se dobře vyplácejí, když poloha jejich vzhledem k železniční stanice vhodná jest, jsouc s ní kolejemi spojena; když dále při disposici provozovacích lokálů takový pořádek zachován jest, aby všeliká ztracená cesta v horizontalním i vertikalním směru při dopravě výrobku a v celém produkce vymezena byla.

Tento důmyslný způsob zavedený při průmyslových stavbách, řízených pokročilými strojírnami, musí hospodář sobě brzy osvojiti při svém domě k obývání a provozování, a sice tou měrou, jak mzda se zvýší. Stoupání mzdy jest pohnutkou všelikého mechanického provozování a zdokonalení jeho.

Jako lze v průmyslu užiti mechanického provozování, tak též při hospodářské výrobě surovin. První podmínkou je kommasace nebo soubor pozemků, bez níž se děje ustavičné roztřišťování sil pracovních jakožto následek ztracených cest. Když jsou pozemky v jediný kus složeny, vyskytne se v budoucnosti protáhnouti tento pozemek řadou kolejí, a disponovati pak budovy provozovací do středu této síti kolejí.

Z toho plyne dále uspořádání těchto budov jedné vedle druhé dle mechanické zásady vyhnutí se ztraceným cestám a silám, a disposice domu sloužícího za obydlí k ostatním budovacím, chlévům, stodolám, která žádná, aby vyrábějící hospodář, zejména žena malého hospodáře, stále z jednoho stanoviska (kupř. z prostoru a okna x), do všech prostor pracovních, tedy dvorů, chlévů a stodol, vehlížeti a nad patřičným pořádkem bdíti mohl, aniž by místo své opustil. *) Uveřejnil jsem v našem časopisu před třemi léty takový vzor dle mého vynálezu, provedený v Horním Rakousku, jenž …

Mysleme si denní mzdu na dvojnásobnou míru zvýšenou, a nikomu se asi nepodaří dokázati, že pak hospodářství můža býti jinak zařízeno nežli právě tak, vedle zákona nutnosti, žádající zvýšenou produkci.

Pohlédněme zpět do minulosti a uvažujme, kterak se má starý hrad k novověkému zámku na venkově vzhledem právě téhož zákona nutnosti.

Péči o zdraví a příjemné pohodlí nemohlo se v dobách, kde hrady se stavěly, zvláštní pozornosti věnovati, nebo jednak musila se stavba podřizovati strategické nutnosti, jednak spůsob žití byl tehdy více ve shodě s přírodou, tak že nebylo potřebí té úzkostlivé opatrnosti při úpravě obydlí; mimo to byly, zejména na severu, obyčje drsné.

Pevnosť konstrukce byla přikázána obranou a mnohem potřebnější za časů pěstního práva než nyní.

Přes to mohl se pokrok za oněch starých dob jen velmi zvolna šířiti, a poměry se změnily ve stoletích sotva mnohem více nežli za doby naší v desetiletích.

Z těchto příčin stavělo se v dávných dobách pevně a důkladně, a sice musilo se vedle zákona nutnosti takto stavěti.

Hájení majetku státního občana jest nyní úloha státu, a pevnosť všech stavebních konstrukcí, naproti moderním prostředkům bořicím ilusorní. Pokroky v posledně jmenované příčině dějou se v tak krátkých dobách, že tímto změněné poměry nedovolují ani užití nějakých změn stavebních.

Nutný následek toho všeho jest, že na důkladnosť a pevnosť budov méně a méně váhy se klade, a že obecenstvo, které není pudem sebezachování nuceno, aby k opačnému prostředku sáhalo, se spokojí méně pevnými a důkladnými konstrukcemi, jež se stávají takto pravidlem v nové a příští době.

Tento směr, jakmile byl následován, byl také příčinou, že méně vzdělaní stavitelé mnohem snadněji nežli předtím činně vystoupiti mohli. Takto povstaly budovy stylisticky méně správné, což později takovou měrou se dělo, že stavby, které o žádném smyslu stylistickém nesvědčily, u většině byly. Jest tedy přirozeno, že největší čásť nových budov k obývání také mnohé jiné nedostatky jeví, nebo stavitel, který jednou zavrhl tradici starých mistrů – dle níž především pevně stavěti, důkladně konstruovati a stylisticky správně dekorovati jest – nemá nikterak dostatečnou inteligenci, aby si všímal těch nesčíslných maličkostí, jež stanoví cenu dobré disposice.

Tak nelze stavebnou cenu nynějšího letohrádku nebo zámku porovnati s cenou starého hradu. Fantasii všady uzda volně se pouští, a pouze osobní záliba stává se pravidlem.

Totéž platí o moderním domu jakožto obydlí v přirovnání se starým domem patriciů.

Z toho všeho lze poznati nápadný rozdíl mezi stavbami kulturních národů doby přítomné a stavbami národů nevzdělaných, nebo na nižším stupni kultury stojících, totiž rozdíl ten, že posledně jmenovaní mnohem důsledněji sobě počínají při uvážení daných poměrů nežli my v našem stavu nynější vyvinuté kultury sobě počínáme při stavbě domu k obývání v našich městech.

Podobá se téměř, jakoby zákon nutnosti pozbýval platnosti na jistých stupních kultury. Ale objeví se opak, pátrá-li se po významu, jaký mělo to, co se v dřívějších dobách a u nynějších kulturních národů nazývalo a nutným.

Lidé na nejnižším stupni kultury stojící nazývají nutným vůbec to, čeho jest potřebí, aby jednotlivec zápasící se živly, zvěří a s lidmi mohl vyhověti požadavkům výživy a rozplození. S vývojem kultury rozšiřuje se pojem toho co nutné jest, ano pojem tento mění se objevením nových a zanikáním dřívějších potřeb existence, tak že ze svrchu vytčeného pojmu jen málo ostane.

Tak jest mysl kulturního člověka naší doby obrácena více k příjemnému, ke komfortnímu obydlí, ano stává se přečasto, že nad příjemným zapomíná na užitečné, k němuž však vždy opět sám od sebe vrátiti se musí.

Jak často zapomínáme, majíce krásný příjemný salon, že jsou vedle něho spací a bydlecí pokoje, kam po celý rok nezasvítí slunce, že postele stojí ve tmavých alkovnách, kdežto salon, jejž člověk o skrovných důchodech nepotřebuje a užíti nemůže, do přední fronty domů se umísťuje, ano i snad na krásný balkon se otvírá!

Zapomínáme při snaze, zvětšiti jakési město a uvésti je do ruchu světového v první době na to, že opatření sanitarní musí stejně vedle toho zvětšení běžeti, a pokulháváme pak s nimi, jsouce poučeni zákonem nutnosti, místo abychom s nimi začali.

Myšlénka nájemné kasárny povstala dříve nežli snaha zvelebovati život rodinný, poskytovati obývajícím světla, slunce, vzduchu a vody v dostatečné míře a jakosti, zameziti tvoření se brlohů epidemií, zříditi jim neporušitelný domov, k němuž by láskou přilnouti a v němž by své právo domácí držeti mohli ve smyslu Angličana, jenž říci může: my house is my castle!

Měl jsem za to, že nebude od místa předeslati tyto úvahy, z nichž vysvítá, že stavební úpravě obydlí jest přiložiti vážný kulturní význam. S touto úpravou jest komfort v úzkém spojení. Komfortně (comfortable) značí utěšeně, potěšitelně, příjemně, dobře, pohodlně, bydlitelně, mile, pohodlně, po domácku.

Najde-li člověk tyto dojmy ve své domácnosti, tož zajisté budou míti na něho působení ušlechťující, jež zasluhuje, aby se jemu jakási snaha věnovala, a které ukazuje staviteli úlohy jeho oboru v záři idealní, z níž staří velicí mistrové asi více viděli.

I můžeme proto z plna vědomí přisvědčiti otázce, zdali záhodno jest podstoupiti boj proti moci zvyku proti nevšímavému návyku, kterýž dovede sice pokroku překážky činiti, ale nikoli jej zastaviti, tak málo jako běh času.

Zákonu nutnosti jest podrobeno vše, co duch lidský vymysliti může, neboť jest zákonem přírody.

Pouze v zákonu nutnosti může se zakládati ideal obydlí lidského po všechny časy, a musí z něho se vyvinouti. Tento vývoj jedině dovoluje nalézti kriteria idealu v bezpečných útvarech podmíněných klimatem, stupněm kultury a obyčeji.

Komfort a bezpečnosť jednotlivci poskytnuté musí se spolčit, aby stanovily ideal obydlí lidského. Viz následující vyobrazení jež představuje ideal obydlí jakožto zdravý krásný strom, zakořeněný do půdy nutnosti.

Přihlížejíce blíže k věci spatříme, že komfort jest výsledkem spolupůsobení různých příčin:

1. zdravotní,
2. příčiny krásy,
3. příčiny praktické a
4. mravní.

Bezpečí jednotlivce v jeho obydlí pochodí z občanského zákona ze spolupůsobení dostatečné pevnosti konstrukce, bezpečnosti proti ohni a vodě jako též proti blesku.

Salubrity lidského obydlí se docílí spolupůsobením světla, paprsku slunečního a změny vzduchu, zároveň s teplem, vodou vhodným suchem a příslušným stavivem, při čemž konstrukce a disposice veliký vliv mají.

Krásy se docílí vnější a vnitřní úpravou

Praktičnosti se docílí vhodnou polohou co do obchodu ve spolku s mechanicky správnou disposicí a podrobným zařízením.

Mravní moment závisí na spolupůsobení formy, výpravy a disposice.

Dostatečná pevnosť povstává spolupůsobením materiálu, formy a konstrukce.

Bezpečí proti ohni se docílí spolu-

Bezpečí proti vodě se docílí spolupůsobením materiálu, polohy a konstrukce.

Bezpečí proti proti blesku se docílí spolupůsobením materiálu, disposice, vodičem zemním a tvarem hormosvodu.

Tím jest zároveň dán přehled různých kapitol a hlavních oddělení tohoto pojednání, jež graficky jsou znázorněny přidaným obrazem.

Dále jeví se z toho, jak sobě myslím soustavu bádání a využitkování na rozsáhlém poli komfortu, aby se výsledků mohlo užíti k racionálnímu zařízení našeho domu k obývání.

(Pokračování.)

 

Článek je první teoretickou prací v české literatuře, která se zabývá problematikou standardu bydlení. Byl publikován v časopisu "Zprávy spolku architektů a inženýrů v království českém" v roce 1878.